Stávka dopravců měla něco do sebe - mohly jsme se s Aničkou dostatečně poprocházet po liduprázdném nádraží a po kolejích.

 Kvůli zatmění měsíce jsem podnikla strastiplnou cestu křovím a kamením až nahoru nad lom. Fotoaparát se na zapůjčeném stativu hýbal, nebe bylo příliš světlé...tak snad až další pokus vyjde. Za tři roky.

 Jela jsem na otočku, tak jsem ani neměla čas se zastavit a vyfotit něco hezkého. Zato mám obrázek typicky přerovský.

 V podvečer čekám na kamarádku na autobusové zastávce s výhledem na zámek.

 Jely jsme na pouť a skončily na kopci nad cementárnou.